Co zažijeme za měsíc
Každý měsíc je pro děti připravené zajímavé téma, od kterého se odvíjejí hry, příběhy a další aktivity. Naši pedagogové rodičům pravidelně posílají zprávy o tom, co všechno jejich děti podnikaly. Podívejte se na ochutnávku z některých měsíců a vžijte se do medlánkovského dobrodružství.
Září
První školkový týden byl spíše seznamovací. Na skalce jsme si všichni nakreslili obrázek, který jsme potom zmuchlali a papírovými koulemi jsme se koulovali. Když jsme se vyřádili, každý jednu kouli rozložil a hledal majitele obrázku, při čemž jsme si opakovali jména. Seznamování formou různých her probíhalo celé září a téměř každé ráno jsme jména opakovali v kroužku nebo formou nějaké aktivity. Nově se taky snažíme v ranním kroužku zařazovat tzv. „mluvící předmět“, kdy mluví pouze ten, kdo má v ruce předmět, a ostatní naslouchají. Případně může dítě předmět poslat dál, aniž by něco řeklo.
Velkým lákadlem bylo pro děti sbírání kukuřičných klasů a prolézání mezi vysokými kukuřičnými stvoly na poli. Na záhonku nám vyrostly na jaře zasazené slunečnice, které se staly inspirací pro odpolední tvoření – otiskáváním prstů namočených ve žluté barvě vznikaly okvětní lístky a vnitřní část květu jsme natřeli lepidlem a vysypali slunečnicovými semínky…
Říjen
Na začátku měsíce jsme ještě navázali na zářijové téma jablíčkové víly a lesního čaroděje, kdy nám lesní čaroděj vzkázal, že pro nás má dárek – kouzelnou voňavou květinu. Pokud ji chceme, je potřeba pro ni nachystat truhlík. Takže jsme vyčistili starý truhlík, který byl v zahradě, a během procházky jsme podle indícií našli mátu v květináči (dárek od Jirkovy maminky), kterou jsme do truhlíku vsadili. Děti z ní pak sice později udělaly v nestřežené chvíli hrad a celou ji zahrabaly, ale to nevadí, uvidíme, jestli se na jaře vzpamatuje.
Mezitím jsme ještě jedno dopoledne věnovali návštěvě pana souseda dědy Mráze, který ve vedlejší zahradě chová králíky a slepičky. Hlavně s králíčky si děti mohly pohrát a nakrmit je. Popovídali jsme si i o včeličkách v úlu a děti byly nadšené ze „školního autobusu“, který má pan Mráz v zahradě pro děti (uvidíte na fotkách).
Téma draků uvedl příběh o chlapci Matýskovi (postavičky příběhu jsou namalované a vystřižené z papíru). Matýsek šel s maminkou pouštět draka, ale bohužel drak se po chvíli zamotal do větví stromu a nedal se dostat dolů. Naštěstí celou scénu sledoval hodný skřítek Jesínek a zavolal větřík, který pořádně zafoukal a draka ze stromu sfoukl. Matýsek i maminka se radovali a Jesínek měl dobrý pocit, že jim pomohl…
Listopad
Děti si hodně oblíbily Matýska, takže i další motivační příběh byl o něm a Julince. Sourozenci spolu s tatínkem vyráběli dřevěné krmítko, které umístili na zahradu pod jabloň. Hodně se snažili, ale žádní ptáčci jim tam nelítali… Proč? Děti na to přišly! Přece proto, že do krmítka zapomněli dát zrní!
Děti na procházce našly v keřích 6 druhů ptáčků, které můžeme v zimě potkat u krmítka – sýkora koňadra, sýkora modřinka, sýkora babka, hýl obecný, vrabec polní a stehlík obecný. S ptáčky jsme se postupně seznamovali a děti se je učily poznávat. Hráli jsme hru, kdy se ptáčci slétají na krmítko (Jirka), ale když přijde kočka (Zuzka), musí utíkat a kočka je honí.
Dál jsme společně našli dřevěné krmítko a smíchali jsme do něj směs zrníček – slunečnice, len, sezam, mák, vločky, proso… A spolu s dětmi jsme krmítko pověsili a směs do něj nasypali. Od té doby pravidelně pozorujeme i živé ptáčky na krmítku…
Únor
V únoru jsme měli jako hlavní témata smysly a barvy. Ze začátku měsíce se ale ještě většina programu točila kolem sáňkování. Následovalo malování (stříkání) potravinářskými barvami do sněhu a v rámci barev jsme dělali taky zamrzlé obrázky na pověšení. Jako dekorace do ledu nám posloužily pomeranče, švestky a větvičky.
Postupně jsme se taky zaměřovali na jednotlivé smysly a smyslové vnímání. Zahráli jsme si hru na neuron, kdy já jsem byla oko, Jirka mozek a děti neurony po kterých běhala informace od oka do mozku. Spočívalo to v tom, že já jsem dětem něco pošeptala a ony běžely to samé pošeptat Jirkovi. Když Jirka zaznamenal to samé, co jsem já šeptala, přenos informace se zadařil.
Na zrak jsme pak losovali barevné kolíčky a v okolí jsme hledali „hnízdečko“ stejné barvy, kam kolíček patří. Sluch jsme cvičili sluchovým pexesem a tichou poštou. Hmatová krabice, ze které děti jen po hmatu vytahovaly různé předměty, měla asi největší úspěch a i teď ji ještě občas vytáhneme. Chuťová aktivita, kdy děti se zavřenýma očima hádaly, co jsme jim zrovna dali do pusy, nám nahradila jednu svačinku…
Březen a duben
Program na začátku jara byl velmi pestrý… probouzením kytiček nás provázela divoženka Vesněnka, která měla s probouzecími říkankami trochu trable a taky potřebovala poradit, jaké barvy má mít která kytička. Hodně nás zaujaly především vzácné chlupaté koniklece a výtvarně jsme ztvárnili nejen koniklece, ale i tulipány. Vesněnce jsme taky pomáhali uložit ke spánku neposedný mráček, který na nás pořád sypal sníh… U toho jsme se trochu učili písmenka. Zařadili jsme i příběh o čápech, kteří se vraceli z Afriky, a na čápy lovicí žabky jsme si i hráli. Některé jarní kytičky jsme i ochutnávali a připravili jsme si taky záhonky k setí hrášku. Navštívili jsme v Jehnicích letové ukázky dravců a sov a opékali jsme chleba na ohni. O velikonocích děti našly na ptačí stráni syrová vajíčka a všichni je zvládli opatrně donést až do školky! Vajíčka jsme pak barvili červeným zelím.
